Výlet do Valldemossy

Protože zatím přes týden nepracuji a předpověď počasí hlásila slunečno a 23°C, rozhodla jsem se udělat si ve čtvrtek výlet do Valldemossy, která leží zhruba 15 km severně od Palmy de Mallorky. Tuto malou vesničku uprostřed kopců pohoří Sierra Tramuntana proslavila spisovatelka George Sandová a její milenec, hudební skladatel, Frédéric Chopin, kteří v místním klášteře trávili zimu 1838/1839. Zde také vznikl román „Zima na Mallorce“, ve kterém George Sandová nelichotivě popisuje místní obyvatelstvo. Přesto je kniha na ostrově populární a koupit ji lze třeba i v trafice. V samotné Valldemosse je nabízena v několika jazycích. Já jsem si koupila španělskou verzi, s tím, že si ji přeložím (přece nebudu číst o Mallorce v němčině. Navíc, pro výuku španělštiny je důležitá i četba). Na pláži jsem již přelouskala první stránku a zdá se, že to bude zajímavé a snadné čtení.
Tak tedy k samotnému výletu: vstávat jsem musela v 6:30 místo klasické desáté hodiny, což bylo vzhledem k pouhým dvěma hodinám docela maso (tak to dopadá, když si někdo, kdo nepije kafe, dá v podvečer kapučino). Po necelých dvou hodinách jízdy mě autobus vysadil v Palmě. Odtud mi za půlhodinky jel další spoj do Valldemossy, kam jsem dorazila společně s dalšími natěšenými turisty o půl jedenácté.
Věděla jsem, že jedu objevovat pěkné místo, ale skutečnost předčila moje očekávání. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Tak nadšená z nějakého místa jsem byla naposledy v září, když jsem seděla v zahradě arabských lázní „Banys Arabes“ v historickém centru Palmy.
Úzké ulice a uličky obklopené kamennými domky a domečky s tmavě zelenými okenicemi podél jejichž zdí jsou jeden na druhý naskládány květináče s množstvím rostlin a květin. Květináče jsou upevněny i na zdi kolem dveří. Po pravé straně každých domovních dveří je zabudována barevná kachle zobrazující Sv. Kateřinu a Tomáše. Nejspíš jsou to místní patroni. Každý dům má přitom jiné vyobrazení obou postav.
Procházela jsem labyrintem romantických uliček a fotila jako o závod. Přitom jsem hledala nějakou cestu ven z městečka, abych mohla nafotit i celkovou podobu Valldemossy. Tu jsem také našla. Připadla jsem si jako na venkově – všude klid, ptáci zpívali a jen občas je přehlušil zvuk malého traktoru. Mírný vánek přinášel stále nové a nové vůně, které jsem nejdříve nemohla identifikovat, až později jsem zjistila, že tak voní pomerančovník, který zároveň kvetl a zároveň na něm dozrávaly oranžové plody.
Poté, co jsem prošla snad všechny zajímavé uličky, jsem zamířila na prohlídku kláštera. Za 4 € (ještě, že jsem si prodloužila studentský život, jinak bych platila jednou tolik) jsem si prošla rozlehlý klášterní areál s pokoji, kde krátce bydleli oba zmínění umělci, zahradu a přilehlý královský palác, který sloužil mallorské královské rodině jako letní sídlo.

Po třech a půl hodinách obdivování Valldemossy jsem vyrazila zpět do Palmy omrknout obchody. Dvouhodinové „šopování“ mě vyčerpalo víc, než pobíhání po Valldemosse, a tak jsem o půl šesté sedla na zpáteční bus do Cala Ratjady. V batohu čtyři nová trička a knížka od George Sandové, ve foťáku desítky fotek a v sobě nové zážitky a radost z prožitého dne.