neděle 25. května 2008

První volný den

Konečně mám volný den. Sice to v pátek zase vypadalo, že mít volno nebudu, protože David znovu onemocněl (to mě teda fakt vytočilo), ale nakonec Fernando řekl, že to nějak v kuchyni sám zvládne (já bych ale řekla, že si řekne o pomoc Brittě, protože to sám nezvládne) a já jsem mohla včera s klidnou duší pařit až do dnešního rána.
Protože je neděle a nejede žádný autobus, ztrávila jsem den na pláži. Tedy část dne, protože jsem spala až do půl jedné. Stejně jsem na cestování otupělá.
Blíží se další bouřka, tak se jdu najíst (mám hlad jako vlk) a tupě zírat na televizi. A zítra zase hurá na jedenáct do práce.

pondělí 19. května 2008

Středověká slavnost v Capdepeře


Od pátku do neděle se v nedaleké Capdepeře (městečko, pod které spadá Cala Ratjada a Font de sa Cala) konala tradiční středověká slavnost. Jindy liduprázdné uličky se zaplnily stovkami lidí, kteří se sem přišli najíst, napít, obdivovat středověkou výzdobu hradu a podhradí a koupit si nějaký umělecký předmět. Stánky po stranách ulic jich nabízely nespočet – od šperků a bižuterie, přes keramiku až po ručně tkané šály. Na rozdíl od poutí v Česku tu nebyl ani jeden stánek s kýčovitými předměty, či hadrami od „ťamanů“(nejen proto, že tu Vietnamská menšina není zastoupena). Všichni prodavači na stáncích měli na sobě středověká roucha, ulicemi se rozléhaly bubny středověkého orchestru. I místní obyvatelstvo najednou vypadalo středověce, takže mi přišlo dost bizardní, když některý z takto oděných lidí držel u ucha mobilní telefon.
Nahoru (Hrad Capdepera je totiž na kopci) jsem se vydala celkem čtyřikrát (a vzhledem k převýšení a dusnému počasí jsem se během výšlapu zapotila až na pr..li) – během tříhodinové siesty jsem šla obdivovat umělecké předměty a v noci po práci popít a pojíst zadarmo ke stánku, který tu měl i náš kuchař Fernando (jaká to výhoda, být jedna z „místních“). Stánky s občerstvením tu nabízeli palačinky, různé chlebíčky, klobásy, zmrzlinu a také tzv. pinxos, což je masový špíz (mňamka).
Příjemný večer u vínka pak zakončil jízda na kole pořád z kopce noční tichou krajinou s očima na stopkách a nohama na brzdě. Když má někdo nějakou tu promili v krvi, tak to nejde jen tak rozjet (navíc v noci, při ne zrovna silném paprsku světla na kole). Tak, jak mi výšlap (po svých, kolo jsem tlačila) trval více jak čtvrt hodiny, tak mi sjezd nezabral ani pět minut. Každopádně byl tento víkend zpestřením pomalu jednotvárných dní, kdy jsem kvůli špatnému počasí nemohla siesty trávit na pláži, ale musela jsem jezdit domů a pak zase zpět, což mě dost štvalo.


















pátek 9. května 2008

Po měsíci víceméně slunečného počasí začalo pršet. A pršet má až do neděle :-(. Zatímco v Německu hlásí téměř třicítky, tady je dvacet stupňů a z nebe leje, jako z vodopádu. Doslova. I naše Café del Sol (v překladu slunečná kavárna) zůstala zavřená (aspoň mi odpadla starost, jak se dostanu do práce v tomhle počasí). Takže dřepím doma, snažím se pracovat na článcích, učím se španělskou gramatiku a čučím na německé pořady v televizi. Ještěže tu tohle počasí je jen zřídka.

pondělí 5. května 2008

Pracovní týden

Milý deníčku,
tak mám za sebou první pracovní týden. Původně jsem měla až do 15. května pracovat jen o víkendech, ale protože místní "doktoři" dosud nebyli schopni uschopnit Davida, dělám za něj. Od jedenácté ráno až do desáté večer. Ovšem s tříhodinovou siestou. Tu trávím na mé oblíbené pláži Son Moll, která je od Café del Sol vzdálená jen asi 50 m. Takže ráno vyrážím z domu s plavkami, opalovacím krémem, ručníkem a slaměným lehátkem v batohu. Moře se pomalu otepluje (už má 18 stupňů) a už se nemůžu dočkat, až se tam ponořím celá a ne jen nohy, jako dosud. Dávám tomu maximálně týden:-) . Pláže už se také plní turisty a je poznat, že sezona začala. Počasí slunečné (i když koncem týdne hlásí předpověď trochu zataženo) a úžasných 25 stupňů. Tahle teplota mi úplně vyhovuje. Bohužel je teprve květen a v létě se očekávají i čtyřicítky.
Co se týká mého pracovního nasazení v restaurace, ráno s Fernandem připravujeme, co chybí - vačí se těstoviny, čistí mušle, já připravuji nové aioli, tuňákovou pomazánku a Kräuterbutter (bylinkové máslo, které je v Německu velmi populární) aj. Okolo půl druhé pak přicházejí první objednávky oběda. Po třetí hodině už je zase klid a já můžu vyrazit na pláž. Večerní šichta mi pak začíná o půl sedmé. Opět dělám pizzu. Fernando ostatní jídla a já mu pomáhám.
Docela už se těším na to, až bude David zdravý a já budu mít nějaké to volno. Chtěla bych si zajet do Palmy projít si město ( a konečně dopsat článek) a trochu si nakoupit. V Cala Ratjadě jsou totiž věcoi dražší a nejsou tu ty obchody, do kterých bych si ráda zašla.
A co se týká mé španělštiny, po týdnu práce s Fernandem jsem na tom, milý deníčku, o poznání lépe ( i když nemám sílu se nějak intenzivně učit gramatiku). Už Fernandovi i rozumím. Navíc mi přibylo pár známých z Argentiny, kteří tu dělají plavčíky na pláži, takže se španělštině nevyhnu.