O tom, jak je a není voda

Snad jediným nedostatkem tohoto slunečného ostrova (i když včera bylo pod mrakem a teploměr ukazoval jen 14°C) je voda. Ne, že by jí byl nedostatek, vždyť místní břehy jsou omývány miliony kubíků vody, ale voda tekoucí z kohoutku obsahuje příliš mnoho vápníku a jiných prvků a tak není vhodná na pití. Pitnou vodu je třeba kupovat. Místní obchody nabízejí nejen 1,5 litrové balení, ale i 5 litrové balení vody různých značek a různé ceny. Fajnšmekři (nebo ti, co neví co s penězi) si mohou koupit třeba i Evian. Avšak cena, za kterou jednotlivé obchody vodu nabízejí se liší. V centru turistického dění se vyskytují tzv. Supermercado Spar. Mohlo by se zdát, že tyto Špáry, které mají podle loga co dočinění s v Česku známým Intersparem, budou nabízet vodu levně. Opak je ale pravdou. Právě tyto „supermarkety jsou nejdražší. Za pětilitrovku vody si účtují více než euro. Naopak nejlevnější je Lidl na periferii. Na nákupy tam jezdí místní občané a šetřiví Němci. Zde pětilitrovka stojí něco přes 50 centů.
Každopádně výprava za vodou předpokládá určitou fyzickou zdatnost (pokud na nákup nejedete autem). Už samotným výšlapem kopce k Lidlu na jednopřevodovém kole mi dává pěkně zabrat. S plným ruksakem na zádech (a někdy i taškou pověšenou na řídítkách) pak uháním zpět. Minimálně si tak během výpravy na nákupy posílím nohy a záda.

A pokud se rozhodnete, jako já minulý týden, omrknout ceny a nabídku v 2 km vzdáleném Eroski (nabízí španělský sortiment) a přitom nakoupit nějakou tu litrapůlku a jednu pětilitrovku vody, zaručuji vám, že si během zpáteční pěší túry pěkně posílíte i paže. No, není nad hanáckou rovinkuJ.