Po vyčerpávající středě, kterou jsem strávila jízdou autobusem, sedmihodinovým čekáním na letišti v Mnichově, další cestou autobusem, zabydlením se v pěkném pokojíčku a půlhodinovou cestou do Cala Ratjady za známými, přišel snad ještě více vyčerpávající, ale úspěšný čtvrtek.
Jelikož mi bylo řečeno, že bez čísla NIE (registrační číslo pro cizince) mě nikdo nezaměstná, vypravila jsem se ráno na cizinecký úřad do 70 km vzdálené Palmy. Známí mi sice doporučili, abych si najala questora, který mi NIE za poplatek vyřídí, ale já jsem se rozhodla si tam zajet sama. Rozhodně se mi nechtělo někomu dávat 80 € (tuto sumu prý kdysi dal questorovi můj spolubydlící Thomas). Svého rozhodnutí nelituji. Původní předpoklad, že budu stát celý den ve frontě, vyplním nějaký formulář, zaplatím poplatek a číslo NIE mi pak do měsíce přijde poštou (tak, jak mi to tu tvrdili známí), byl naštěstí chybný. Fronta sice byla, ale úředníci byli rychlí a do hodiny a půl (včetně úprku do nějaké místní banky zaplatit poplatek necelých 16 €) jsem byla hotová. A navíc s certifikátem s číslem NIE! Zkrátka: co si neuděláš, to nemáš.
Zbytek dne jsem procházela klidnými uličkami historického centra Palmy, do kterých zamíří málokterý turista (všichni totiž směřují ke katedrále) a později pak hledala obchod, kde bych si mohla koupit zámek na kolo, které mi obstaral Thomas. Ten jsem také nakonec koupila a spokojeně se vrátila do Cala Ratjady. Tam jsem se šla i s novým telefonním číslem připomenout majiteli jedné restaurace a pak hurá na půlhodinovou túru domů. Třešničkou na dortu dnešního dne byl běžící Dieter Bohlen z Modern Talking, který se naproti mně vynořil ze zatáčky. Ne, že by mi byl nějak sympatický (hudbu Modern Talking fakt nemusím a oba metrosexuelní „chlapci“ působí slizce), ale nestává se často, že potkáte nějakou celebritu při joggingu.
Zbytek dne jsem procházela klidnými uličkami historického centra Palmy, do kterých zamíří málokterý turista (všichni totiž směřují ke katedrále) a později pak hledala obchod, kde bych si mohla koupit zámek na kolo, které mi obstaral Thomas. Ten jsem také nakonec koupila a spokojeně se vrátila do Cala Ratjady. Tam jsem se šla i s novým telefonním číslem připomenout majiteli jedné restaurace a pak hurá na půlhodinovou túru domů. Třešničkou na dortu dnešního dne byl běžící Dieter Bohlen z Modern Talking, který se naproti mně vynořil ze zatáčky. Ne, že by mi byl nějak sympatický (hudbu Modern Talking fakt nemusím a oba metrosexuelní „chlapci“ působí slizce), ale nestává se často, že potkáte nějakou celebritu při joggingu.
Ještě bych se mohla zmínit o počasí: slunečno, okolo dvaceti stupňů, vzduch je prosycen vůní moře, pinií a v Palmě i jasmínu.
1 komentář:
Okomentovat