Na druhý volný den, který mi tentokrát připadl na čtvrtek, jsem si nejdříve plánovala výlet do Canyamelu, který je v podstatě přes kopec, ale to mi Ilka rozmluvila, že tam není co vidět, tak jsem se rozhodla pro krátkou návštěvu o trošičku vzdálenějšího městečka Artà.Volnému dni předcházela docela vydařená pařba – restauraci jsme zavřeli okolo deváté a s Maxem (náš číšník) a Fernandem vyrazili s dvěmi flaškami bílého vína k Fernandovi domů (v takovém domě bych taky chtěla bydlet – bývalý mnišský dům pod hradem s gotickým schodištěm a lomeným obloukem a krásnou zahradou). Poté, co padly obě láhve, se kterými nám pomohla i Alicia (Maxova přítelkyně), která dorazila později, jsme se přesunuli zpět do Cala Ratjady, kde jsem společně s Maxovou bandou vyrazili do Bolera (disko). Domů jsem dorazila po čtvrté a o desíti mi zvonil budík, abych stihla bus do Arty. Na rozdíl od minulých dní zase svítilo slunce a bylo teplo, tak jsem se navlékla do plavek s tím, že až se vrátím z Arty, rozvalím se přímo na pláži.
Artà je malé městečko vzdálené zhruba 20 minut cesty autobusem. Lákadlem pro turisty jsou především opevněný a farní kostel na kopci nad městečkem. Z cimbuří opevněného kostela na vrcholu kopce je nádherný pohled na okolní krajinu a městečko. Jinak je ale Artà docela obyčejné město a během dvou hodin tam není co vidět. Jen ten „svatý“ kopec a možná pár architektonicky zajímavých domů pod ním. O půl jedné jsem zase čekala na zastávce na zpáteční autobus do Cala Ratjady.
Jsme ve Španělsku, kde autobusy zrovna nejezdí na čas, a tak se musel změnit i můj záměr, zajet si na nedalekou pláž Cala Mesquida (o ní jsem psala v březnovém příspěvku). Autobus, který měl, když jsem dorazila na zastávku u pláže Son Moll, již několikaminutové zpoždění (což je tu normální, tak jsem čekala dál), mi nakonec ujel, a to jen proto, že jsem čekání předčasně vzdala. Asi 20 minut po oficiálním termínu odjezdu, kdy jsem stála ve stánku a vybírala, na co bych si na Son Mollu lehla, profrčel kolem bus na Cala Mesquidu. No, tak snad příště.
Tak jsem se vyvalila na mě již známý Son Moll (ležím tam každou siestu – pokud zrovna neprší) a smažila jsem se tam až do šesté odpolední. A protože slunce opravdu pálilo a voda byla již docela teplá, několikrát jsem si šla během odpoledne zaplavat. Hlavně jsem tak vyléčila kocovinku způsobenou noční pařbou.
Tak jsem se vyvalila na mě již známý Son Moll (ležím tam každou siestu – pokud zrovna neprší) a smažila jsem se tam až do šesté odpolední. A protože slunce opravdu pálilo a voda byla již docela teplá, několikrát jsem si šla během odpoledne zaplavat. Hlavně jsem tak vyléčila kocovinku způsobenou noční pařbou.
1 komentář:
Tyjo, hned bych se šla projít podle těch fotek!:-)))
Okomentovat