čtvrtek 26. června 2008

Jak jsem slavila tradiční španělský svátek

V noci z 23. na 24. června slaví Španělé svátek „Sant Joan“. Před půlnocí se všichni sejdou na pláži, přinesou si jídlo a pití a o půlnoci pak namočí nohy do moře (někteří si dokonce jsou zaplavat) a něco si přejí. Sant Joan pak jejich přání splní. Jiná verze zase říká, že to, co nechceme, aby se stalo, tak napíšeme na papír a ten pak spálíme, a papír s přáním(i), které chceme, aby se staly, vhodíme do moře.
Já jsem udělala z pondělka na úterý obojí. Od Ilky jsem si koupila flašku vína a před půlnocí jsem se sešla na Son Mollu s Natalií a Marissou (s mojí argentinskou spolupracovnicí a její kamarádkou). O půlnoci jsem namočila nohy do rozbouřeného moře a kromě přání (které ale neprozradím, aby se mi vyplnilo) jsem doufala, že nepřiplave nějaká medůza, před kterými ten den naši sexy argentinští plavčíci varovali červenou vlajkou zakazující koupání.
Pak jsme si s holkami sedly na pláž a otevřely nejdříve jednu flašku vína a pak i druhou. Po jedné hodině se se zpožděním objevila Renata, Ivan (slovenský pár) a jejich spolupracovníci. Natalia s Marissou se odebraly domů a já jsem pokračovala zhruba další dvě hodiny s novým spolkem. Spálili jsme špatná (ne)přání a do moře vhodili ta dobrá. V dobrém rozmaru (způsobeném hladinou alkoholu v krvi) jsme pak s písní na rtech (už ani nevím, jaký brak od Michala Davida to byl) jsme zamířili na diskotéku, kde jsme se s Renatou na poloprázdném parketu pořádně vyřádily.
Domů jsem dorazila něco po čtvrté a následující ráno nebylo zrovna příjemné. Přesto to byla jedna z nejlepších pařeb.

Žádné komentáře: