O tom, jak Čechoslováci okupují Cala Ratjadu a jak Fernando nemůže pracovat

Milý deníčku!

Tak nejen Němci a Argentinci okupují Cala Ratjadu, je tu i dostatek Čechů a Slováků (a samozdřejmě jsou tu i nějací místní Mallorquinci a Španělé).
Kromě Jitky a Michala, ke kterému chodím so Sinaje občas na koktejl a pokec (oba znám již od září), jsem se letos seznámila s dalšími čtyřmi Slováky a vím i o pár Češkách (tančí ve Physicalu jako GoGo).

Před 14 dny jsem pak v Sinaji narazila na Čecha Viktora, který již rok a půl pendluje po Španělsku jako "živá socha" (on tomu říká pantomima). Je to takový dredatý bohém, který žije ze dne na den. No a od minulého týdne do zítřka je tu na dovolené Petr, který tu s Jitkou pracoval minulý rok přes prázdniny (jinak učiteluje v Olomouci). Tak teď chodíme s Petrem, Renatou a Ivanem na pláž a dnes s Jitkou a Julianem (Jitčin argentinský žárlivý přítel) na večeři. To pak bude zase Julian naštvaný, že se bavíme česky a že ničemu nerozumí (dobře mu tak, má ji aspoň někdy pustit samotnou).

Co se týká mé práce, mám nyní odcela fofr, protože Fernando nemůže od soboty pořádně chodit (má natažený lítkový sval), tak jsem šéfka kuchyně a vzhledem k "rychlosti" Natalie, dělám vše sama (kromě umývání nádobí, které má Naty na starosti). Jelikož Fernando řekl, že se nenechá poslat na nemocenskou a že budeme mít svoje volné dny, byla jsem včera v kuchyni v podstatě sama (Natalie měla volno). Fernando sice chvíli pobyl v restauraci, ale to mi bylo stejně houby platno, když jsem vše připravovala sama. Večer přijel později, protože jel na letiště vyzvednout svého dvanáctiletého syna Naxta (čti: Nača), který přiletěl z Madridu na 14 dní tatínka navštívit. Jsem ráda, že mám dnes volno, protože jsem byla včera docela vyřízená (a ještě budu několik dní asi vyřízená). Už aby byla sezona za mnou. Potřebovala bych týden volno.
Teď jdu s Petrem na pláž.