Dopolední výlet do jeskyně Artá

Konečně středa, konečně volný den (už mě to pracovní nasazení začíná štvát a začínám se těšit na snad klidné zimní dny v Česku). Původní plán pracovat celý den na počítači a k večeru si zajít zaplavat do moře jsem po probuzení kolem osmé ráno (tak brzy jsem již dlouho nevstala) a zjištění, že je zataženo a docela příjemně změnila. Do batohu jsem nabalila vodu a foťák a vyrazila na autobus směr Canyamel a jeskyně Cuevas Artá, které mám v podstatě přes kopec (ten je ale docela skalnatý a nevede přes něj žádná stezka).
Před desátou jsem již čekala u jeskyně s několika dalšími turisty (dokonce jsem zaslechla i češtinu) na první prohlídku dne. Předpokládal jsem, že bude narváno a všichni budeme procházet po chodníčcích jednotlivými sály jako stádo - jak jsem to zažila v září při návštěvě jeskyně Cuevas del Drach v Porto Cristu. Opak byl pravdou. Provozovatelé jeskyní asi byli v Česku a vzali si od nás příklad. Do jeskyně jsme šli s průvodcem ve skupince okolo třiceti lidí, průvodce představil každý sál v mallorštině, němčině, angličtině a francouzštině, mohli jsme si vyzkoušet, jak duní krápníky nazvané "zvony" (nevím, jestli by z toho čeští speleologové a památkáři byli nadšení), v sále nazvaném peklo jsme si během efektní světelné show poslechli pekelnou skladbu (je to jedna z těch známých, bohužel neznám autora, ani název) a dokonce se mohlo i fotografovat. Zkrátka příjemná prohlídka.
Z podzemí jsem vylezla zhruba po hodině a vyrazila omrknout malý Canyamel. V Canyamelu všek není co k vidění (jen pláž), tak jsem sedla na autobus a vyrazila domů, kde jsem dohnala spánkový deficit a jen co sem přidám pár fotek vyrážím se vykoupat do moře. Slunce totiž opět svítí a při tom horku, co tu panuje je nejpříjemnější jít na pláž až kolem šesté hodiny.
A večer hurá na večeři do některé z restaurací (vyzkoušet zase něco jiného, než co jím denně).