Čtvrteční volný den – výlet do nedalekého městečka Artà a první koupání v moři

Na druhý volný den, který mi tentokrát připadl na čtvrtek, jsem si nejdříve plánovala výlet do Canyamelu, který je v podstatě přes kopec, ale to mi Ilka rozmluvila, že tam není co vidět, tak jsem se rozhodla pro krátkou návštěvu o trošičku vzdálenějšího městečka Artà.Volnému dni předcházela docela vydařená pařba – restauraci jsme zavřeli okolo deváté a s Maxem (náš číšník) a Fernandem vyrazili s dvěmi flaškami bílého vína k Fernandovi domů (v takovém domě bych taky chtěla bydlet – bývalý mnišský dům pod hradem s gotickým schodištěm a lomeným obloukem a krásnou zahradou). Poté, co padly obě láhve, se kterými nám pomohla i Alicia (Maxova přítelkyně), která dorazila později, jsme se přesunuli zpět do Cala Ratjady, kde jsem společně s Maxovou bandou vyrazili do Bolera (disko). Domů jsem dorazila po čtvrté a o desíti mi zvonil budík, abych stihla bus do Arty. Na rozdíl od minulých dní zase svítilo slunce a bylo teplo, tak jsem se navlékla do plavek s tím, že až se vrátím z Arty, rozvalím se přímo na pláži.

Artà je malé městečko vzdálené zhruba 20 minut cesty autobusem. Lákadlem pro turisty jsou především opevněný a farní kostel na kopci nad městečkem. Z cimbuří opevněného kostela na vrcholu kopce je nádherný pohled na okolní krajinu a městečko. Jinak je ale Artà docela obyčejné město a během dvou hodin tam není co vidět. Jen ten „svatý“ kopec a možná pár architektonicky zajímavých domů pod ním. O půl jedné jsem zase čekala na zastávce na zpáteční autobus do Cala Ratjady.

Jsme ve Španělsku, kde autobusy zrovna nejezdí na čas, a tak se musel změnit i můj záměr, zajet si na nedalekou pláž Cala Mesquida (o ní jsem psala v březnovém příspěvku). Autobus, který měl, když jsem dorazila na zastávku u pláže Son Moll, již několikaminutové zpoždění (což je tu normální, tak jsem čekala dál), mi nakonec ujel, a to jen proto, že jsem čekání předčasně vzdala. Asi 20 minut po oficiálním termínu odjezdu, kdy jsem stála ve stánku a vybírala, na co bych si na Son Mollu lehla, profrčel kolem bus na Cala Mesquidu. No, tak snad příště.
Tak jsem se vyvalila na mě již známý Son Moll (ležím tam každou siestu – pokud zrovna neprší) a smažila jsem se tam až do šesté odpolední. A protože slunce opravdu pálilo a voda byla již docela teplá, několikrát jsem si šla během odpoledne zaplavat. Hlavně jsem tak vyléčila kocovinku způsobenou noční pařbou.