Protože zatím přes týden nepracuji a předpověď počasí hlásila slunečno a 
Já jsem si koupila španělskou verzi, s tím, že si ji přeložím (přece nebudu číst o Mallorce v němčině. Navíc, pro výuku španělštiny je důležitá i četba). Na pláži jsem již přelouskala první stránku a zdá se, že to bude zajímavé a snadné čtení.Tak tedy k samotnému výletu: vstávat jsem musela v 6:30 místo klasické desáté hodiny, což bylo vzhledem k pouhým dvěma hodinám docela maso (tak to dopadá, když si někdo, kdo nepije kafe, dá v podvečer kapučino). Po necelých dvou hodinách jízdy mě autobus vysadil v Palmě. Odtud mi za půlhodinky jel další spoj do Valldemossy, kam jsem dorazila společně s dalšími natěšenými turisty o půl jedenácté.
Věděla jsem, že jedu objevovat pěkné místo, ale skutečnost předčila moje očekávání. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Tak nadšená z nějakého místa jsem byla naposledy v září, když jsem seděla v zahradě arabských lázní „Banys Arabes“ v historickém centru Palmy.
Úzké ulice a uličky obklopené kamennými domky a domečky s tmavě zelenými okenicemi podél jejichž zdí jsou jeden na druhý naskládány květináče s množstvím rostlin a květin. Květináče jsou upevněny i na zdi kolem dveří. Po pravé straně každých domovních dveří je zabudována barevná kachle zobrazující Sv. Kateřinu a Tomáše. Nejspíš jsou to místní patroni. Každý dům má přitom jiné vyobrazení obou postav.
Procházela jsem labyrintem romantických uliček a fotila jako o závod. Přitom jsem hledala nějakou cestu ven z městečka, abych mohla nafotit i celkovou podobu Valldemossy. Tu jsem také našla. Připadla jsem si jako na venkově – všude klid, ptáci zpívali a jen občas je přehlušil zvuk malého traktoru. Mírný vánek přinášel stále nové a nové vůně, které jsem nejdříve nemohla identifikovat, až později jsem zjistila, že tak voní pomerančovník, který zároveň kvetl a zároveň na něm dozrávaly oranžové plody.
Poté, co jsem prošla snad všechny zajímavé uličky, jsem zamířila na prohlídku kláštera. Za 4 € (ještě, že jsem si prodloužila studentský život, jinak bych platila jednou tolik) jsem si prošla rozlehlý klášterní areál s pokoji, kde krátce bydleli oba zmínění umělci, zahradu a přilehlý královský palác, který sloužil mallorské královské rodině jako letní sídlo.
Po třech a půl hodinách obdivování Valldemossy jsem vyrazila zpět do Palmy omrknout obchody. Dvouhodinové „šopování“ mě vyčerpalo víc, než pobíhání po Valldemosse, a tak jsem o půl šesté sedla na zpáteční bus do Cala Ratjady.
V batohu čtyři nová trička a knížka od George Sandové, ve foťáku desítky fotek a v sobě nové zážitky a radost z prožitého dne.
