Mallorská odysea pokračuje

http://mallorska-odysea2009.blogspot.com/

Konec Mallorské odysey

Tak a je to tady. Po necelých sedmi měsících "dovolené" u moře v Cala Ratjadě se opět vracím do Česka. Jako lusknutím prstu ten půlrok utekl. I přes docela jednotvárný průběh dní (kromě mých jednodenních expedic za poznáním během volných dnů) jsem neměla čas se nudit a musím říct, že jsem ten půlrok prožila naplno a domů si odvážím nejen nějaké to euro (za kterým jsem sem přijela), opálení (i když to již z části zase vybledlo), znalost španělštiny (myslím, že jsem na tom se španělštinou momentálně lépe než s angličtinou), ale hlavně spoustu zážitků s přáteli.
Dnes jdeme společně ještě posedět a popít a již zítra dopoledne sedám na transfer směr letiště. Dovolená mi ale ještě nekončí. Na závěr sezony ( a jako odreagování) jsem si naplánovala čtyřdenní výlet do Barcelony, která bude (jak doufám) třešničkou na dortu mojí "Mallorské odysey 2008".
A kdo ví? Třeba za pár měsíců začne "Mallorská odysea 2009".
Každopádně mě nyní čeká několik měsíců učení, učení a učení. A zimy.

Fotky z oslav

25

Tak a je to tu - den, kdy slavím čtvrtstoletí fyzického života na planetě Zemi:-). A slavit se bude (pravděpodobně) ve velkém. Ve čtvrtek v noci (vlastně již v pátek ráno) jsem si s Natalií, Maxem a Mariem vychutnala striptýz dvou striptérů a jedné striptérky, který se konal na mé oblíbené diskotéce Keops a dnes bude asi velká oslava u nás v práci. Já jsem upekla bábovku, Fernando koupil mátu a limety na mojito a Maxova a Mariova máma pro nás udělá řízky (šéfka o nich sní už asi měsíc). Jen, co opadne "nápor" zákazníků, rozjedeme akci. Mě pak čeká posezení s československými přáteli u Michala v Sinaji a pak hurá do Keopsu (www.keopsdisco.de). Tak jen doufám, že mě zítra nebude moc bolet hlava.

Dva dny volna - výlet lodí a vyspávání

Tak jsem nakonec ty dva a půl dne volna dostala. Po čtrnácti dnech nepřetržitého šéfování v kuchyni jsem si konečně mohla vydechnout a uskutečnit další cestu za poznáním (po "prázdninové" pauze, kdy se v tom horku cestovat nedalo (nebo dalo, ale nechtělo se)).
Tentokrát mě čekalo poznávání přírodních krás ostrova. Vypravila jsem se na sever ostrova nafotit skalní masiv, který se tu často objevuje na pohledech - Torrent de pareis.
Tak jsem se v pátek brzy ráno vypravila na první autobus do Palmy, kde jsem hodinku bloumala po městě (a pořídila si průvodce po Barceloně, kterou navštívím během svého návratu do Česka) a pak jsem sedla na další autobus do mě již známého přístavu Puerto de Sollér, odkud vyplouvala loď k mému cíly. Za 20 € jsem si koupila zpáteční palubní lístek (bohužel na určitý čas návratu) a o čtvrt na dvě jsem vyrazila na třičtvrtě hodinovou plavbu kolem severního pobřeží Mallorky, behem níž jsem fotila jako o závod. Kolem třetí hodiny naše loď přistála v Sa Calobře - malém "letovisku" s neskutečně čistou vodou (až na ty velké žluté medúzy, které se pohybovaly poblíž oblázkové plážičky), odkud jsem se společně s houfem dalších turistů vypravila po chodníčku ke skalnímu útvaru Torrent de pareis. Během zhruba desetiminutové cesty jsem prošla dvěma do skály uměle vytesanými jeskyněmi (s ne zrovna dostatečným osvětlením) a nakonec jsem se vynořila na dně údolí obklopeného skalami rozevírajícími se u vody jako brána (odtud název "torrent", de pareis pravděpodobně znamená "do ráje"). Během dešťů se údolíčko zaplní vodou, která pak během vysychání zůstane v meandrech. Škoda, že jsem neměla více času na odpočinek. Nafotila jsem, co se dalo a "hurá" chytit zpáteční loď, na které jsem tentokrát nebyla sama z Česka. Cestovala také skupinka Čechů s Exim tours.
V Puerto de Sollér jsem nasedla na bus do Palmy, kde jsem vzhledem k značné únavě (stále ještě bylo docela horko na cestování) upustila od plánu zabýt dvě hodiny do odjezdu posledního autobusu do Cala Ratjady šopováním a nasedla jsem na autobus předposlední, který mi jel za deset minut.
Večer jsem stihla ještě bohatou nadílku fotek upravit a pak mě skolila únava. Další plán, že půjdu pařit, byl odložen na další večer.
V sobotu jsem pak vyrazila omrknout trh a obchody v Cala Ratjadě, v pozdním odpoledni jsem se na dvě hodinky vyvalila na pláži a večer jsem si konečně zašla na dobrou večeři a pak hurá do Sinaje a do Keopsu s vědomím, že ráno nemusím vstávat do práce, protože mám volno až do šesti odpoledne.
Další volný den mě čeká již ve středu. A ten využiji výletem do Palmy za letními slevami.

A je tu září

Tak už je tu bohužel září. Při té rychlosti, jakou tu čas běží, mi už nezbývá příliš do odletu do studených krajin. 21. října si pakuji věci a letím na pár dní za kamarádkou do Barcelony a pak již přímo do Prahy.
Tento týden mě čekají neuvěřitelné 2,5 dne volna v kuse (pokud se Fernando nehodí marod už v pátek. To už bych ho ale vážně poslala do háje, protože si dělá co chce. Stačí, že nám s Natalií oznámil, že příští týden je zase marod.), které si hodlám užít. Jeden den vyrazím zase na cesty a večer pařit do Keopsu (když se tu prý diskotéky zavírají již za měsíc), v sobotu hurá na pláž s mým nafukovacím lehátkem, které jsem dostala od turistů (stává se, že ti, co další den odjíždějí domů, nechají svým sousedům na pláži lehátko, nebo slunečník) a večer na nějakou dobrou večeři. A co budu dělat v neděli, to ještě nevím. Každopádně musím počítat s tím, že jsou to zase na nějakou dobu poslední volné dny.

Fotky, které jsem sem umístila, jsou od Marisy, která odjela zpět do Argentiny před měsícem. Jsou to fotky z naší večeře a jedné fiesty, která tu byla v červenci. Na spodní fotce jsem s Marisou před mou oblíbenou diskotékou - Keopsem.

O tom, jak Čechoslováci okupují Cala Ratjadu a jak Fernando nemůže pracovat

Milý deníčku!

Tak nejen Němci a Argentinci okupují Cala Ratjadu, je tu i dostatek Čechů a Slováků (a samozdřejmě jsou tu i nějací místní Mallorquinci a Španělé).
Kromě Jitky a Michala, ke kterému chodím so Sinaje občas na koktejl a pokec (oba znám již od září), jsem se letos seznámila s dalšími čtyřmi Slováky a vím i o pár Češkách (tančí ve Physicalu jako GoGo).

Před 14 dny jsem pak v Sinaji narazila na Čecha Viktora, který již rok a půl pendluje po Španělsku jako "živá socha" (on tomu říká pantomima). Je to takový dredatý bohém, který žije ze dne na den. No a od minulého týdne do zítřka je tu na dovolené Petr, který tu s Jitkou pracoval minulý rok přes prázdniny (jinak učiteluje v Olomouci). Tak teď chodíme s Petrem, Renatou a Ivanem na pláž a dnes s Jitkou a Julianem (Jitčin argentinský žárlivý přítel) na večeři. To pak bude zase Julian naštvaný, že se bavíme česky a že ničemu nerozumí (dobře mu tak, má ji aspoň někdy pustit samotnou).

Co se týká mé práce, mám nyní odcela fofr, protože Fernando nemůže od soboty pořádně chodit (má natažený lítkový sval), tak jsem šéfka kuchyně a vzhledem k "rychlosti" Natalie, dělám vše sama (kromě umývání nádobí, které má Naty na starosti). Jelikož Fernando řekl, že se nenechá poslat na nemocenskou a že budeme mít svoje volné dny, byla jsem včera v kuchyni v podstatě sama (Natalie měla volno). Fernando sice chvíli pobyl v restauraci, ale to mi bylo stejně houby platno, když jsem vše připravovala sama. Večer přijel později, protože jel na letiště vyzvednout svého dvanáctiletého syna Naxta (čti: Nača), který přiletěl z Madridu na 14 dní tatínka navštívit. Jsem ráda, že mám dnes volno, protože jsem byla včera docela vyřízená (a ještě budu několik dní asi vyřízená). Už aby byla sezona za mnou. Potřebovala bych týden volno.
Teď jdu s Petrem na pláž.